Proč mě tak fascinuje železnice

25. 11. 2012 17:41:27
Už od mala jsem rád jezdil vlakem. S rodinou jsme cestovali za příbuznými do východních Čech. V Karviné jsme vždycky nasedli do rychlíku a v Chocni přestoupili na osobák, který nás zavezl až do vesnice Vrchoviny u Nového Města nad Metují. Jména všech stanic jsem se naučil nazpaměť a kdybyste mě dnes vzbudili o půlnoci, odříkal bych vám je po všech těch letech jako básničku.
Stanice Sighișoara v Rumunsku
Stanice Sighișoara v RumunskuML

Včera jsem si na DVD pustil klasický thriller Přejezd Kassandra, který se z většiny odehrává ve vlaku. Cestující v expresu z Ženevy do Stockholmu jsou postiženi epidemií plicního moru a americká administrativa, která za existenci příslušného viru nese zodpovědnost, nechá vlak odklonit do Polska, kde se má zřítit z neudržovaného železničního mostu, a tím zamést veškeré stopy po experimentech. Film velice dobře staví na pocitu bezmoci, který vyvolává přehazování výhybek a přesměrovávání vlaku, s nímž nemůžou cestující nic dělat.

Právě to je jedna z příčin mé fascinace železnicí. Ve vlaku nejste pánem. Nemůžete určit cestu, nemůžete zastavit, kdy chcete. Musíte se podřídit mechanizmu, na kterém železnice pracuje. Souprava, ve které sedíte, se řítí kupředu po předem nalinkované trase dané dvěma kolejnicemi. Člověk, který sedí v kabině lokomotivy, je svázán nesčetnými předpisy a kontrolními mechanizmy. Ani on ale nemá vlak zcela ve své moci. Jeho práci hlídají a řídí dispečeři, přičemž jediné pochybení v jejich činnosti nebo porucha v systému by znamenala desítky mrtvých.

V dětství jsem si také vypěstoval téměř posvátnou úctu k vlakovým soupravám. Máloco mě dokáže tolik fascinovat jako vlak pomalu vjíždějící do stanice. Při pištivém zvuku brzdění si nezacpávám uši. Mám rád rytmus kol rachotících o spoje mezi kolejemi a kývání vlaku. Vždycky jsem v úžasu pozoroval to, jak se vagon jeví zvenku úzký a zevnitř široký. Jeho vnější vzhled je příjemný a souprava vinoucí se krajinou jako had vypadá vždycky moc pěkně.

S vlaky mám spojeny i nepříliš romantické vzpomínky. Zhruba v době našich cest do východních Čech mě taky deprimovala představa lazaretního vlaku, ve kterém pomalu umírají lidé na svá zranění ve válečných konfliktech (nevím, co se na tom podepsalo, jestli nějaký dnes už nedohledatelný film nebo vyprávění mého dědy, který si z války odnesl několik nehezkých zranění).

Železnice také posloužila jako pomocná ruka při největších hrůzách, kterými lidstvo během svého vývoje prošlo. Válečná mašinerie posílala vojáky zemřít na frontu téměř výhradně ve vlacích. Ve vlacích se také do koncentračních táborů převáželi lidé určení k likvidaci nebo k nuceným pracím. Řada z nich zemřela už během cesty.

Vlaky slouží všem. Přepravují se jimi podnikatelé, politici, soudci, umělci, lékaři, studenti, dělníci, voliči pravice i levice, rodiče navštěvující děti v jiném městě nebo lidé cestující na dovolenou. Na několik minut, hodin nebo dní se vám vlak stává celým světem. Ve vlaku jste podle vlastního uvážení většinou anonymní a vlak samotný je zvenčí prostě jen vlak. Ve vlaku za jízdy není nic poznat. Lidé čekající v autě na železničním přejezdu nemají tušení, kdo jste a kam a proč jedete. Taková anonymita není ničím neobvyklým nebo nedejbože špatným, ale může nabýt až bizarní hrůznosti, pokud si uvědomíte, že i ony židovské transporty za druhé světové války měly své nic netušící pozorovatele a že parta dětí, co se šla podívat na vláčky, neměla ani tušení, že dobytčáky tažené vesele houkající mašinou vezou tisíce lidí na smrt a že několik mrtvých už leží přímo ve vlaku na podlaze.

Ve vlaku se setkáte s kýmkoliv a s čímkoliv. S upovídanými jedinci, frustrovanými průvodčími, kapsářskými gangy, bandou na sebe upozorňujících opilců a znečištěnými toaletami. Navazují se tu známosti, dohánějí vědomosti ke zkoušce, vedou se tu debaty o politice, ve vlaku se i souloží a natáčí pornografie, pašují se drogy, vlakové soupravy jsou demolovány agresivními fotbalovými vlajkonoši.

Koleje poškozují krajinu, aby ji mohly zprostředkovat cestujícím. S několika málo přestupy můžete cestovat z Lisabonu do Vladivostoku. Železnice spojuje celý svět a zároveň je celým světem. Je taková, jací jsou lidé – přátelští, vstřícní, romantičtí, zlí, primitivní, ubozí, krutí. Kromě povahy cestování a fyzických proporcí vlaků je tento odraz lidství v železnici tím, co mi na ní přijde tak fascinujícího. Se vším dobrým i zlým, co to přináší.

Autor: Michal Ledwoń | neděle 25.11.2012 17:41 | karma článku: 15.24 | přečteno: 1150x

Další články blogera

Michal Ledwoń

Přepisujme ruská a ukrajinská jména česky, ne anglicky!

Válka na Ukrajině se do naší všednodenní zkušenosti valí z médií i sociálních sítí. Mám v té souvislosti takovou jednu malou prosbu...

24.3.2022 v 17:54 | Karma článku: 29.44 | Přečteno: 1268 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.47 | Přečteno: 446 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 581 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 231 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 474 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 69 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3905

Středoškolský učitel angličtiny a společenských věd. Taky amatérský muzikant a filmový nadšenec, překladatel trailerů, vlastenec a rumunofil.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...