České století v poločase
Jiří Vyorálek jako Klement GottwaldČeská televize
České století jako konverzačka – palec nahoru
Řadu diváků zarazilo (a zklamalo), že Pavel Kosatík s Robertem Sedláčkem nepojali České století jako komplexní dobový obrázek, ale jako sérii rozhovorů, které stály za nejzásadnějšímu událostmi 20. století z pohledu českého národa. Masy se v seriálu prakticky nevyskytují, pouze jsou slyšet skrz okna Pražského hradu nebo se o nich hovoří. Nevím, zda se jedná o počáteční záměr, nebo se Kosatík se Sedláčkem takto přizpůsobili vymezenému rozpočtu. Každopádně nelze říct, že by absence davových scén kvality seriálu nějak snižovala, je to právě ale to, co jej činí na první pohled tak nezvyklým.
Kromě nepřítomnosti ulice vybočuje seriál z tradičního rámce také tím, že se nesoustředí na soukromá dramata „běžných občanů“ v těžkých dobách. Toto osvěžení se mi zamlouvá nejvíce – myslím si, že český divák už je lidového pohledu na osudové roky československé historie přesycen (zejména rok 1968 je v tomhle směru tak trochu rekordmanem, když vezmeme v úvahu všechny ty muzikály, více či méně podařené komedie a rodinné ságy, které si vyřizují účty se sovětskou okupací a normalizací). Jediným „lidovým“ prvkem v seriálu jsou tak vlastně jeho úvodní titulky.
Pokud sečtu jednotlivé položky v rámci pojetí, které dělá České století Českým stoletím, považuju je obecně za pozitivum, protože se tím lépe ukáže, že dějiny se netvoří jen na bitevních polích a v ulicích, ale je to především o setkávání se, mluvení, přemlouvání a intrikování.
Vykreslení postav – palec nahoru
České století je z velké části uměleckou rekonstrukcí událostí, řada dialogů je smyšlena. Přestože se nepovažuju za vášnivého čtenáře Tomáše Garrigue Masaryka nebo Edvarda Beneše, pojetí těchto postav v seriálu se mi zamlouvá už jen z toho důvodu, že Sedláček s Kosatíkem zvolili víceméně neutrální a „lidský“ přístup a vyhýbají se odsudkům. Zvlášť vydařená je v tomhle směru postava Edvarda Beneše. Oceňuju také přítomnost pro některé diváky kontroverzních scén, jako je močení do vody Klementa Gottwalda nebo nahý výstup Edvarda Beneše. Tyto scény (byť nijak zvlášť invenčně) poukazují především na to, že šlo o lidi, kteří se příliš nelišili od ostatních. V případě Beneše šlo o symbol bezmoci a nahoty zrazené republiky, v případě Gottwalda o poukázání na degradaci vkusu a buranizaci (byť v porovnání se soukromými projevy Mirka Topolánka nebo Kristýny Kočí na tom ten Kléma ještě nebyl tak zle).
Dáme ty párky? – palec dolů
Seriálu bývá často vytýkáno použití nedobové mluvy. Některé postavy vypouštějí z úst slova jako „týpek“ nebo „čus“ a jsem si téměř jistý, že komunističtí funkcionáři v roce 1948 nepoužívali frázi „dát něco“ tak, jak jsme ji mohli slyšet. Chápu, že tvůrci chtěli zvýraznit kontrast mezi různými formami češtiny, ale lepší snad bylo použít češtinu dobovou (i když by možná zněla úsměvně). Dalším neduhem v rámci jazyka je místy špatná srozumitelnost, což je ale jev, který se nevyskytuje ani zdaleka jen v televizní nebo filmové tvorbě (občas mám neuvěřitelné problémy rozumět vlastním studentům, až si připadám, že mě musí mít za hluchoně).
Technická stránka
České století je prakticky jako veškerá současná produkce natočená na digitál. Hipsteři a nostalgikové zapláčou, ale vývoj se prostě ubírá tímhle směrem. Z digitální kamery mám nedobrý pocit z důvodu záběru druhé série, která zasáhne do 60. a 70. let. Třetí a čtvrtá řada Zdivočelé země působila mírně lacině a studiově právě kvůli spojení této technologie s dobovými kulisami a dodávala jí až soap-operový nádech.
Zkušenější divák si také všimne, že tvůrci docela rádi Stanleyho Kubricka. Vidět je to zejména ve scénách, kdy herci kráčejí chodbou, snímáni ujíždějící kamerou. Jeden ze záběrů z druhého dílu pak jako by vypadl z Kubrickových Stezek slávy. Ani zde se však Sedláček nevyvaroval nešvaru roztřepané ruční kamery, kterou současní filmaři používají v přesvědčení, že je cool. Není.
Scénář – palec dolů
Při sledování Českého století se divák nejednou přistihne, jak se dívá na hodiny, odpočítává čas do konce a ptá se, co že to tvůrci nacpou do zbývající krátké stopáže, když předchozích šedesát minut tvořilo všehovšudy sedm scén. Sedláček a Kosatík si s gradací děje hlavu příliš nelámali, některé scény jsou natahovány až ke hranici snesitelnosti (například párková scéna u Gottwalda). To zásadní je pak často zmíněno jen hlasem vypravěče nebo v mezititulcích. Zde by tvůrci rozhodně udělali lépe, pokud by seriál pořádně prostříhali a rozhýbali. Netvrdím, že by mělo ubýt rozhovorů, jen by měly být dramaturgicky lépe zvládnuté (kéž by bylo víc takových jako Emanuel Moravec u Edvarda Beneše nebo Tomáš Garrigue Masaryk u Davida Lloyda George).
Nevyrovnaná kvalita dílů – palec dolů
Zatímco některé epizody se pohybují na hranici průměrnosti („Kulka pro Heydricha“, „Všechnu moc lidu Stalinovi“), jsou zde i opravdu dobré díly („Den po Mnichovu“, „Zabíjení soudruha“), ale také ty nezvládnuté („Veliké bourání“). Kosatík se Sedláčkem neměli vždy šťastnou ruku co do rozhovorů, které do jednotlivých dílů zahrnout a které nechat jen na papíře. Nejvíce tím trpí zejména první masarykovský díl, který nenabízí nic z jeho cesty po USA.
Že se to vůbec natočilo – palec nahoru
I přes všechny nedostatky, které jsem výše uvedl, jsem nesmírně rád, že u nás projekt jako České století vznikl. Konečně můžu po letech říct, že se v Česku natočil kvalitní seriál (spolu s Cirkusem Bukowsky) a já se mám po dlouhé době na co dívat. Velmi si taky cením toho, že tvůrci pojali otazníky kolem naší historie nedogmaticky a neučebnicově, čímž dali široký prostor společenské diskuzi. O klíčových momentech našich dějin je třeba neustále hovořit a kriticky je zkoumat – nejen proto, abychom neopakovali chyby minulosti, ale taky proto, abychom svoji hrdost nemuseli stavět na lžích.
Michal Ledwoń
Přepisujme ruská a ukrajinská jména česky, ne anglicky!
Válka na Ukrajině se do naší všednodenní zkušenosti valí z médií i sociálních sítí. Mám v té souvislosti takovou jednu malou prosbu...
Michal Ledwoń
Creepypasta: Připoutejte se
Druhou (a zatím poslední) creepypastou z mé vlastní dílny je Připoutejte se. Válela se mi na disku už nějakou dobu a teprve před pár dny jsem ji zveřejnil na creepypasta.wikia.com. Tohle je její český překlad.
Michal Ledwoń
Creepypasta: Druhá tvář lásky
Je to už pět let, co jsem na svém blogu naposledy zveřejnil český překlad nějaké creepypasty. Chtěl bych na tradici navázat – tentokrát překladem jedné ze svých vlastních creepypast: Druhé tváře lásky.
Michal Ledwoń
Opravdu je Karviná tak špatné místo k životu?
Občas médii proběhne zpráva o kvalitě života napříč Českem. Karviná se v nich pravidelně objevuje na posledních příčkách. Jak takové statistiky vnímá místní? A jak se v Karviné žije doopravdy?
Michal Ledwoń
Sex v seriálu z Tolkienova světa? Proč ne, ale opatrně
Médii proběhla zpráva, která vyvolala debatu mezi čtenáři fantasy. Autoři nového seriálu z prostředí Tolkiena světa, který natáčí Amazon, hledají komparz pro „nahé“ scény.
Michal Ledwoń
Černý den české internetové subkultury. Končí fejkový Ovčáček a CaryMaryFuck
Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje 2018 se zapíše černým písmem do dějin českého internetu. Ne že by se stalo něco kdovíjak zásadního či snad katastrofálního.
Michal Ledwoń
Jak mi Miloš Zeman pomohl najít smysl života
27. ledna 2018 byl v druhém kole přímé volby zvolen prezidentem republiky znovu Miloš Zeman. Jeho vítězství bych chtěl využít k zamyšlení a malé osobní zpovědi.
Michal Ledwoń
Kdyby nebylo Února 48, možná by…
Možná bychom nedělali scény z toho, že žena v autobuse, která nikomu neubližuje, má na hlavě šátek, a naši místostarostové by nevolali policejní hlídky, aby legitimovaly cizince černé pleti.
Michal Ledwoń
Foglar Movies: české komiksové universum
„Pro začátek bych ale bral klasiku, to znamená Mádla jako Rikitana, Geislerovou jako Podkovu, Cina by moh bejt Velkej Vont a Trojan starej Mažňák. Duška bych nechal zahrát starou Jeremiášku, to je taky taková alternativní bytost.“
Michal Ledwoń
Synonyma stavu opilosti
Čeština je nesmírně pružným jazykem, pokud jde o nalézání a vytváření synonym. Obzvlášť, pokud jde o synonyma vyjadřující oblíbené činnosti. U Čechů je jednou z takových činností tradičně i popíjení alkoholu.
Michal Ledwoń
Český distributor radí: Jak zkazit název filmu
Několik odstavců o politice českých distributorů, příšerných distribučních názvech a důvodech, které se za nimi skrývají.
Michal Ledwoń
Opravdu pravdoláskaři „pohrdají vlastním národem“?
Hned ze začátku se musím vyznat ze smrtelného hříchu: Jsem pravdoláskař, respektive nejspíš naplňuji definici onoho půvabného pojmu, který jsem si nevymyslel, ale který moji názoroví oponenti používají dnes a denně.
Michal Ledwoń
Jak se učí v multikulturním Londýně aneb Učitel angličtiny poprvé v Anglii
Uplynulý týden jsem měl fantastickou příležitost sledovat výuku na Ilford County High School ve východním Londýně v rámci projektu OPVK Výzva 56.
Michal Ledwoń
Creepypasta: O Sáře už nemluvíme
Pojmem creepypasta se v internetovém slangu myslí příběh, nejčastěji hororový, který si lidé předávají po síti (odvozeno od copy & paste – zkopírovat a vložit).
Michal Ledwoń
Creepypasta: Čas jít na kutě
Pojmem creepypasta se v internetovém slangu myslí příběh, nejčastěji hororový, který si lidé předávají po síti (odvozeno od copy & paste – zkopírovat a vložit).
Michal Ledwoń
Velká Písmena v Názvech a předponismy: Dva hříchy současné češtiny
Jazyk je dynamický organismus, který se vyvíjí. To, co včera platilo jako standard, už zítra může být úplně jinak.
Michal Ledwoń
Creepypasta: Dům bez konce
Pojmem creepypasta se v internetovém slangu myslí příběh, nejčastěji hororový, který si lidé předávají po síti (odvozeno od copy & paste – zkopírovat a vložit). Zřejmě největší sbírku takových příběhů naleznete na Creepypasta Wiki.
Michal Ledwoń
Legendární Svatba Jiřího Káry: Kdo je kdo a krátké zamyšlení
Svatba Jiřího Káry nepatří mezi nejsledovanější a nejoblíbenější, bezesporu ale mezi nejkultovnější videa českého YouTube. Na několikaminutovém záznamu se před zraky diváků odehrává něco, co by dokázal sepsat snad jen Émile Zola v
Michal Ledwoń
Blog.iDNES.cz šlápl s novým vzhledem vedle
Až donedávna jsem se považoval za přizpůsobivého člověka, pokud jde o grafická rozhraní. Mé nadšení pro novinky začalo vyprchávat poté, co Google prakticky zlikvidoval funkčnost YouTube. A s přechodem blog.iDNES.cz na nový vzhled
Michal Ledwoń
Přestaňme už konečně republikovat!
„Sjely se týmy z celé republiky.“ „Po celé republice bylo slunečné počasí.“ „Jsem mimo republiku.“ Nepřipadá vám zvláštní, že když hovoříme o své vlastní zemi, zdráháme se použít její skutečný název?
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 69
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3911x