R.I.P. sem, R.I.P. tam (nám už je to všecko jedno)

Trochu morbidně řečeno, s úmrtími slavných osobností se poslední dobou roztrhl pytel. 30. listopadu se zabil Paul Walker proslavený zejména akční sérií Rychle a zběsile, 5. prosince opustil svět bývalý jihoafrický prezident Nelson Mandela a předevčírem odešel do hereckého nebe Peter O’Toole, kterého si mladší publikum pamatuje jako krále Priama z Troji (2004) nebo vládce Hromotvrze z Hvězdného prachu (2007), v paměti filmových fanatiků ale zůstane navždy zapsán jako legendární Lawrence z Arábie (1962).

Peter O'Toole - Lawrence z ArábieAmerican Live Wire

Proč tady ale vyjmenovávám nedávná úmrtí významných lidí? Každý, kdo navštěvuje internet za jiným účelem než kvůli přečtení zpráv, e-mailů a pobavení se nad veselými videi a obrázky, musel zaznamenat nárůst truchlení mezi internetovými uživateli. Když umírají slavné osobnosti, začnou se uživatelé předhánět v projevování emocí sdílením článků o právě zesnulých, ke kterým s oblibou přidají obligátní trojici písmen „R.I.P.“ (někdy „stylově“ bez poslední tečky).

„RIPování“ zesnulých celebrit je projevem, pro který se v odborných kruzích používá pojem „truchlící turistika“, a „RIPaři“ jsou označováni jako „truchlící turisté“. Tito truchlící často celebritu znají jen povrchně a podle jména, v případě jejího skonu ale mají potřebu vyjadřovat lítost nad jejím úmrtím a nad tím, jakou ztrátu svět jejím odchodem utrpěl.

Je každého věc, jak se zprávou o úmrtí naloží, stejně tak, jak dá najevo svůj pocit z faktu, že nikdo není naživu věčně. Zamysleme se ale nad tím, jestli jsou tři písmena, jejichž význam spousta lidí ani nezná (ne, opravdu to neznamená „rest in peace“), dostatečným oceněním životního díla člověka, kterého si údajně tolik vážíme, že nám stojí za veřejnou tryznu. RIPování slavných osobností (a někdy i úplně neznámých lidí) samo o sobě není nic než vyprázdněným gestem a klišé, které se po zásluze stává terčem zesměšňování internetových trollů a jiných bavičů se svérázným smyslem pro humor (existence facebookových stránek typu „Demitra dělal Slovensku akorát ostudu“ je toho důkazem). Pokud se ve vztahu k zesnulému herci nezmůžu na nic lepšího a originálnějšího než na ohrané „R.I.P.“, bude lepší, když svůj údajný smutek nebudu projevovat nijak.

… A příště se pokusím sepsat něco méně moralistického, slibuju.