Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pizza nebo regionální zvrhlost?

22. 06. 2014 11:52:03
Pokud od jídelního lístku s nabídkou pizzy očekáváte klasiky jako Margherita, Quattro formaggi nebo Capricciosa, můžete se snadno přepočítat. Někteří regionální rozvozci totiž přicházejí s variacemi jako Baníček, Tři čuníci nebo Papej.
 Wikipedia

Nehodlám si hrát na znalce italské gastronomie. Vařit neumím. Nechodím do luxusních restaurací a vidličku většinou držím s hroty natočenými nahoru. Jím nekulturně, často u počítače nebo ve stoje. A občas si do zakouřené hospody objednám pizzu. Po takovém výčtu stravovacích návyků se může zdát, že jakákoliv kritika na adresu českých pizzerií a rozvozců zní z mé strany jako stěžování si fandy Zdeňka Trošky, že jeho filmy neobsahují propracovanou psychologii postav. Přesto tak nějak cítím potřebu sepsat tenhle hlod – jde mi totiž o principy, ne o to, aby mi do hospody dováželi originál neapolskou pizzu s lahví červeného a stříbrným příborem.

Česko je mezi kritiky považováno za zemi náhražek. Pořad Babicovy dobroty je nechvalně proslulým důkazem tohoto tvrzení – ostatně hlášky „Klementa Gottwalda české kuchyně“, jak Jirku Babicu kdosi trefně označil, hovoří za své: „Když tam dáte čedár, budete to mít spíš mexický, když tam dáte ajdam, budete to mít spíš český.“ Nejsem si jistý, zda je Česko v tomto opravdu specifické, a nutno podotknout, že nebýt vzájemného gastronomického i kulturního ovlivňování, spousta národních kuchyní by byla mnohem chudší. Jenže ládovat špagety s kečupem a eidamem, něco takového by soudný Ital nejspíš v životě neudělal.

Pokud se přenesete přes to, že od českých pizzerií nemůžete čekat pizzu takovou, jakou by vám ji udělali v Itálii (nehledě na to, že některým Čechům dokonce italská pizza nechutná a preferují místní), a že se místo mozzarelly budete muset spokojit s eidamem, máte před sebou další místní specifikum: jídelní lístky. Majitelé pizzerií si s jídelním lístkem hlavu často nelámou.

Italština, ač je považována za poměrně jednoduchý jazyk k naučení, je záludná v tom, že pokud ji nemáte v uchu, musíte si ověřit pravopis. Italská jména obsahují zdvojené souhlásky, což pro některé autory jídelních lístků představuje nepřekonatelný problém. Dá se celkem pochopit, pokud někomu vypadne T z „Quattro formaggi“, protože překlep se prostě vloudí, méně pochopitelné už jsou paskvily jako „Quatro stagiony“, se kterými jsem se opravdu setkal. Nevím jak čtenář, ale pokud bych vytvářel jídelní lístek s italskými názvy, u každého bych si ověřil, jak se vůbec píše (takhle jsem to vlastně udělal i při psaní tohohle článku).

Přístup českých majitelů restaurací je v tomto neuvěřitelně neprofesionální – Frantovi, který se chce hlavně najíst, je sice jedno, jestli na jídelním lístku stojí „Margherita“ nebo „Margharitta“, jenže při náhodné italské návštěvě se už ve vzduchu vznáší trapas. Bohužel český trh není uzpůsoben tomu, aby hospodští dělali svou práci pořádně, protože je k tomu nevede žádný tlak. (Jídelní lístky v češtině plné gramatických chyb a nevhodné typografie včetně nechvalně proslulého písma Comic Sans MS by vydaly na samostatný článek.)

Některé pizzerie ovšem volí jinou strategii – podařilo se jim úplně odbourat jakoukoliv spojitost s italskou kuchyní a pizzu podávají jako regionální delikatesu. Nejmenovaná rozvozová firma z Moravskoslezského kraje, jejíž název samotný je velmi „regionální“, se snaží nabízet pizzu pojmenovanou tak, že nic regionálnějšího nemůže existovat snad ani v paralelních vesmírech. Krom toho se mezi názvy vyskytuje i několik položek, které spíš než přání dobré chuti vyvolávají ozvy nepodmíněných reflexů. Pro představu: OSTRAVSKÁ !!!, Baníček, Angličák, Tři čuníci, Pískové doly, Pupíkův kuřecí nářez, Papej, Romadurový gurmán, Ostrava - jih, Bohumín City, Radegast, Vyprošťovák, Radkův tvarůžkový speciál, Zabijačková.

Absolutně netuším, proč je zrovna pizza složená z tomatové omáčky, smetany, trojité porce anglické slaniny, ementálu a česneku pojmenována „Bohumín City“. Stejně tak to, co mají tomatová omáčka, eidam, šunka, kuřecí maso, žampióny a kukuřice co do činění s ostravským jižním obvodem, by mi musel vysvětlit nejspíš sám majitel. Tato firma šikovně těží z moravskoslezského lokálpatriotismu, maloměšťáctví a místní potřeby neustále se stavět vůči Čechám a zejména Praze. Co je ostravské, to je nejlepší, co je z Čech, to nestojí za nic. Každý patriot z Dubiny ví, že Baníček je nejlepší klub na světě, že Ostravar (v lepším případě Radegast) je nejlepší pivo na světě, že místní krátkozobé nářečí je nejlepší a že v Praze si všichni hrajou na chytráky, ale jsou úplně blbí, bo neví, co znamená „rožni“.

Pizzy, které tento rozvozce nabízí, jsou poskládány z ingrediencí víceméně stylem „hoď tam, co tě napadne“. Není to v rozporu s myšlenkou pizzy jako takové, protože na pizzu vlastně můžete dát cokoliv. Jíst se to samozřejmě dá, jenže způsob, jakým zmíněná firma ohýbá celou gastronomii, hraničí s tím, čemu se někdy říká „babicování“. Nebudu určitě daleko od pravdy, když řeknu, že prožitek z jídla z velké části ovlivňuje to, že víte, co jíte a jak se jídlo jmenuje. Pokud budou v Česku vznikat regionální zvrhlosti jako pizza „Pupíkův kuřecí nářez“, těžko se divit tomu, že úspěchy sklízí právě lidi jako Jirka Babica.

Na otázku, proč si takovou pizzu vůbec objednávám, by se dalo odpovědět, že mám hlad a často nemám na výběr (i když pizzu s názvem „Papej“ bych opravdu nepapal). Stejně tak řešit nějakou gastronomickou tradici v zakouřené putyce nemá asi moc smysl. Jenže rozvozci nejezdí se svou pizzou jen do zaplivaných čtyřek a jakkoliv to můžu odbýt tím, že prostě pokrývají poptávku, děsí mě to, jak se tohle bezhlavé ohýbání tradice a pohostinství stává normální kvůli pár chechtákům.

Autor: Michal Ledwoń | neděle 22.6.2014 11:52 | karma článku: 17.07 | přečteno: 1466x

Další články blogera

Michal Ledwoń

Foglar Movies: české komiksové universum

„Pro začátek bych ale bral klasiku, to znamená Mádla jako Rikitana, Geislerovou jako Podkovu, Cina by moh bejt Velkej Vont a Trojan starej Mažňák. Duška bych nechal zahrát starou Jeremiášku, to je taky taková alternativní bytost.“

21.1.2017 v 11:26 | Karma článku: 6.58 | Přečteno: 274 | Diskuse

Michal Ledwoń

Synonyma stavu opilosti

Čeština je nesmírně pružným jazykem, pokud jde o nalézání a vytváření synonym. Obzvlášť, pokud jde o synonyma vyjadřující oblíbené činnosti. U Čechů je jednou z takových činností tradičně i popíjení alkoholu.

1.2.2016 v 9:00 | Karma článku: 18.95 | Přečteno: 2250 | Diskuse

Michal Ledwoń

Český distributor radí: Jak zkazit název filmu

Několik odstavců o politice českých distributorů, příšerných distribučních názvech a důvodech, které se za nimi skrývají.

31.1.2016 v 17:42 | Karma článku: 17.23 | Přečteno: 1187 | Diskuse

Michal Ledwoń

Opravdu pravdoláskaři „pohrdají vlastním národem“?

Hned ze začátku se musím vyznat ze smrtelného hříchu: Jsem pravdoláskař, respektive nejspíš naplňuji definici onoho půvabného pojmu, který jsem si nevymyslel, ale který moji názoroví oponenti používají dnes a denně.

17.11.2015 v 9:52 | Karma článku: 34.48 | Přečteno: 8911 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavla Kolářová

Ve zkratce

Dlouhé zamilované pohledy, teskné vzdychání, vzrušené bušení srdce, když je poblíž objekt mé touhy... a pak diskrétní zatmívačka... a následuje dlouuuhý něžný polibek. Tak tohle dnes patří asi už jen do romantických telenovel...

30.4.2017 v 12:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 91 | Diskuse

Jiří Beránek

Co vlastně ženský chtějí ? Nemůžu na to pořád přijít.

"Máme o ně mít zájem nebo nemáme mít zájem? Máme něco zkoušet nebo nemáme? Chtějí abysme byli dole, abysme byli nahoře, používat šampóny a nepoužívat šampóny? Co vlastně chcete?" ptá se zoufale muž ženy a ta mu odpovídá:

30.4.2017 v 8:12 | Karma článku: 17.54 | Přečteno: 561 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Šéfe, co bude příliš strašlivé, přeskočíme

Tak jako to už od loňska mají študáci právnické fakulty v Oxfordu: pokud se obávají, že by obsah přednášek týkajících se násilných případů mohl být příliš „strašlivý“, jednoduše je mohou přeskočit.

30.4.2017 v 7:35 | Karma článku: 17.36 | Přečteno: 341 | Diskuse

Helena Vlachová

Zabetonovaná hekna

Miluše Natřasová. Hezká žena, které by nikdo nehádal věk po padesátce. Štíhlá, šmrncovně oblečená. Ale přesto...

30.4.2017 v 6:23 | Karma článku: 8.18 | Přečteno: 456 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Čarodějnice je, když...II. , aneb V moci čarodějných

Už podruhé říkám, že odborníkům na čarodějnictví téma neukradnu. Znají líp a víc. Vyjdu jen z toho, co slýcháme všichni odmala: čaroděj měl to, tu a toho ve své moci. My sami o tom víme Své. A to Své námi nezřídka projede jako nůž

30.4.2017 v 4:17 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 141 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2627

Středoškolský učitel angličtiny a společenských věd. Taky amatérský muzikant a filmový nadšenec, překladatel trailerů, vlastenec, rumunofil, pravdoláskař a havloid, takže vlastně můžu za váš zkažený život.

Oblíbené blogy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.