Několik odstavců o politice českých distributorů, příšerných distribučních názvech a důvodech, které se za nimi skrývají.
Přednedávnem vstoupil do českých kin film Alejandra Gonzálese Inárritu s Leonardem DiCaprio v hlavní roli. Film nazvali jeho tvůrci Revenant, v Česku je však uváděn pod názvem REVENANT Zmrtvýchvstání. Pro některé filmové fanoušky se jedná o naprosto nepochopitelný krok, který se na filmu odráží veskrze negativně. V následujících odstavcích bych chtěl zmínit některé další nevhodně upravené české názvy a (s alespoň trochou pochopení) krátce pohovořit o politice českých distributorů.
Český filmový divák si již před mnoha lety zvykl na to, že distribuční názvy na území Česka ne vždy odpovídají důslednému překladu originálu. Dělo a děje se tak z různých důvodů, které vesměs odrážejí distribuční politiku. Zároveň je nutno podotknout, že změny v názvech nejsou zdaleka doménou pouze české distribuce, ale lze se s nimi setkat prakticky po celém světě.
Nepřeložitelnost názvu do češtiny
Čeština a angličtina někdy obtížně hledají ekvivalent označení v původním jazyce. Situaci často komplikuje fakt, že co zní v angličtině úderně, může v češtině působit krkolomně. V takovém případě je zvolení alternativního překladu na místě. Není neobvyklé, že je vybrán název, který používá i jiná cizokrajná distribuce. Tak byl například název válečného dramatu Fury u nás přeložen jako Železná srdce, přičemž v latinské Americe nesl film název Corazones de hierro. Původní název filmu odkazuje k tanku, jehož jméno v české verzi znělo Fúrie. Distributor tento název nejspíš neshledal dostatečně reprezentativním.
Dá se samozřejmě diskutovat o tom, jak moc je který název vhodný či nevhodný a do jaké míry může film poškozovat. Poměrně dobrý název zvolil český distributor v případě hororové parodie The Final Girls, která byla u nás promítána jako Poslední nás zachrání. Zůstává zde zachována určitá myšlenka za názvem, totiž utahování si z hororových klišé.
Filmů, jejichž název prošel podobnou transformací, je nespočet. Seriály jsou na tom podobně. U některých se změna názvu vyvedla více, u jiných méně. Z těch, které pochodily lépe, by se dal uvést třeba seriál The Walking Dead – Živí mrtví, z těch horších třeba Breaking Bad – Perníkový táta.
Nejasný a neatraktivní název
Důvodem k ignoraci doslovného překladu původního názvu může být i (často záměrná) nejasnost názvu. Pověstný je už dnes název Nolanova filmu Inception, který byl do češtiny přeložen jako Počátek, protože nikdo pořádně nevěděl, o čem má film být („počátek“ je jednou z možností překladu slova „inception“, z hlediska zápletky by ale byl daleko vhodnější název „vnuknutí“). Film s názvem Rush je u nás uváděn jako Rivalové a The Walk je známý jako Muž na laně.
V takovém případě je změna názvu snad i pochopitelná, byť zde dochází již k citelnějšímu a méně zdůvodnitelnému zásahu.
Přidání podtitulu
Snahou distributora je samozřejmě na filmu co nejvíce vydělat. U filmů, jejichž názvy jsou nejasné a které by nemusely vzbudit divácký zájem, je citelná snaha o „zatraktivnění“ přidáním nějakého úderného podtitulu. Tak se z filmu Sicario u nás stal Sicario: Nájemný vrah a z Mortdecaie s Johnnym Deppem Mortdecai: Grandiózní případ. Někdy se distributor snaží nalákat na jméno autora, tak je tomu v případě filmů E.A. Poe: Podivný experiment (v originále Stonehearst Asylum) nebo Jo Nesbo: Doktor Proktor a prdící prášek (Doktor Proktors prompepulver).
Podtitul za dvojtečkou leckdy slouží i k překladu. Tak se z Toy Story stal Toy Story: Příběh hraček. Obhajitelnost takového kroku je sporná, původní producent totiž může přikázat zachování originálního názvu (tímto krokem prošly dříve Star Wars, u nás původně známé spíše jako Hvězdné války).
Problematičnost používání podtitulů s dvojtečkou spočívá především tom, že za prvé dochází k určité degradaci autorského záměru „pro hloupé“ (jak občanovi předhodit, o čem film vlastně je) a zároveň se objevuje problém s vyslovitelností názvu. Nikdo nebude ztrácet čas vyslovováním celého titulu, zvlášť když se v něm vyskytuje překážející odmlka. Lidi nechodí do kina na Sicaria: Nájemného vraha, ale prostě na Sicaria.
Z názvu filmu se tak stává nepraktický přívěsek, který se na něm spíš snaží parazitovat, místo aby vystihoval jeho ducha. Absolutní zhůvěřilostí je pak název současného hitu Revenant. To, že se vlastně jedná svým způsobem o překládací podtitul, už českého diváka nejspíš nepřekvapí. Překvapivé je možná ale vypuštění dvojtečky, čímž dochází k rozporu mezi čteným členěním a grafickým zápisem, a rozhodnutí vysázet původní titul velkými písmeny. Jedná se o bezprecedentní paskvil.
Zachování původního názvu
V některých případech distributor zachovává původní název. Opět to může být z rozličných důvodů – nepřeložitelnost, vlastní jméno, zákaz název překládat. V současné době navíc narůstá trend přeložený název ignorovat a používat pouze název původní. Může za tím být jednak mnohdy samozřejmě oprávněné znechucení z české distribuční politiky, jednak úzkostlivá snaha držet se za každou cenu originálu, který bývá obecně považován za „prostě lepší“.
V současné době jsme svědky toho, že zástupy fanoušků mají zhlédnutých několik řad oblíbeného seriálu, aniž by o něj české televizní stanice vůbec projevily zájem. V nelegální distribuci se na české názvy nehraje, fanoušci používají zásadně název originální (a někdy i jeho zkratku, což nás ve věku různých HIMYMů tak trochu vrací do dob zkratkového fetiše, kdy se jezdilo do PLR a MLR) a později schválený český název zůstává používán jen minoritně.
Sečteno a podtrženo
Snaha přiblížit film českému divákovi prostřednictvím změny názvu je pochopitelná, zdaleka ne vždy se tak děje, aniž by film jakožto umělecký záměr netrpěl. Nad invencí českých distributorů zůstává občas rozum stát, někdy v dobrém, jindy špatném slova smyslu.
A s jakými podivnými českými názvy filmů jste se setkali vy?
