Desatero pravicového rebela

Milý konzervativní/neoliberální čtenáři, který si uvědomuješ, v jakém ohrožení se vlivem diktátu EU a politické korektnosti nacházejí naše tradiční hodnoty, a který už jsi unaven řečmi všech pravdoláskařů o toleranci, multikultuře a dalších nesmyslech, které Evropu přivedly do současného marasmu - tobě jsou určeny následující řádky. Měly by ti sloužit jako vodítko, pokud jsi k pravicovému proudu přičichl teprve nedávno a pokud si nebudeš jistý, jak se svými postoji naložit a jak sám sebe prezentovat ať už před tupým stádem, levičáckými kašpary nebo před pravicově smýšlejícími kolegy. Snad v tomto desateru nalezneš poučení a cenné rady.

1. Buď vyhraněný, jasně formuluj stanoviska, kompromisy nepřipouštěj. O svých stanoviscích buď skálopevně přesvědčen a korekcím se vyhýbej. Jen sebevědomý jedinec si může vážit sám sebe a jen slaboch mění názory.

2. Sdružuj se ve virtuální komunitě s podobně orientovanými jednici. Zvlášť vhodné jsou k tomu účelu stránky D-FENS. Osvoj si tamní způsob vyjadřování a terminologii a v názorově téměř homogenním prostředí se ujišťuj v tom, že právě tvé názory jsou ty správné, že nestojíš sám ve svém boji proti nepřátelům kapitalizmu, tradičních hodnot a zdravého rozumu.

3. Osvoj si pojmy jako "havlista", "pravdoláskař", "lžihumanista", "pseudohumanista", "eurohujer", "postdemokracie", "NGO-ismus" nebo "demokratura" a těmito pojmy častuj všechny, kteří jsou podle tebe za současný stav společnosti zodpovědní. Buď zvlášť vysazený na levičáky. Nauč se třídit věci kolem sebe na pravicové a levicové - například projevem pravičáctví je jíst rohlíky a jezdit na starých, dobrých lyžích, kdežto levičáci žerou chleba a vymýšlejí si snowboardy.

4. Za největšího nepřítele, který je o to děsivější, protože není vidět, považuj politickou korektnost. Politická korektnost je uměle a určitými skupinami (ať už pravdoláskaři nebo prostě lidmi sledujícími vlastní ekonomické zájmy) vyvolávané ovzduší, které brání svobodě vyjadřování (od svobody tvrdit, že Romové představují rizikové etnikum, až po oslovování černochů "negře"). Jedná se o moloch, proti kterému se dá bojovat jen tak, že budeš důsledně prosazovat svobodu projevu (zejména pro sebe a lidi podobně orientované - pro jedince z opačného konce politického spektra by žádná svoboda projevu platit neměla).

5. Tvým životním snem je realizace lidské svobody, a to zejména svobody negativní (svoboda "od něčeho"). Svoboda pozitivní ("k něčemu") musí být distribuována podle zásluh a přínosu společnosti, například pokud je někdo blbej, neměl by jeho volební hlas mít stejnou váhu jako hlas vzdělaného člověka, který zaměstnává stovky lidí. Pozitivní svobody jako samozřejmost prosazují zdegenerovaní levičáci a to rozhodně nejsou tvoji kamarádi. Nezapomínej pak také ani na individuální svobody, pokud se ovšem nebude jednat o svobodu chodit po ulici s dredy na hlavě, svobodu uspořádat si na louce technoparty nebo kouřit trávu. Svoboda ničit jiným lidem zdraví kouřem z cigaret však musí být respektována - jedná se o léty prověřenou tradici.

6. Lidé, kteří jsou cool: Václav Klaus, Ladislav Jakl, Ladislav Bátora, Petr Hájek, Margaret ThatcherOVÁ, Ronald Reagan.

7. Lidé, kteří nejsou cool: Václav Havel, Jiří Pehe, Jan Keller, Jan Švejnar, Slavoj Žižek, Barack Obama, Tony Blair.

8. Stav se za české národní zájmy. České národní zájmy nelze efektivně hájit, dokud bude Česká republika (za žádnou cenu nepoužívej patvar "Česko") členem Evropské unie. Evropská unie v podstatě stojí na resuscitaci myšlenek marxismu a směřuje k nastolení komunismu. Čím dříve ČR z EU vystoupí, tím lépe pro tento národ. Národní stát je garancí realizace svobody (námitky, že koncept národního státu spolu s přechodem k moderní společnosti může za téměř veškerá krveprolití v Evropě za posledních 300 let, smeť se stolu jako nějaký hloupý filosofický blábol).

9. Měj na paměti, že lidská svoboda se nemůže realizovat bez svobody trhu. Vztah zaměstnance a zaměstnavatele je výlučně soukromou záležitostí, do které nemá stát vůbec zasahovat. Pokud se zaměstnanec "svobodně rozhodne", že bude v hypermarketu vytírat osm hodin denně podlahu za 2 000 Kč měsíčně, je to jeho volba. Vždyť může jít přece vždycky pracovat jinam, ne? To, že současná podoba kapitalizmu neodpovídá ideálům (na trhu každý zbohatne), je dáno tím, že se do něj montuje příliš mnoho levicových elementů, které v něm nemají vůbec co dělat.

10. Zařiď si blog na některém ze zpravodajských serverů a zde servíruj čtenářům alespoň obden monotematické články o tom, jak je všechno v této zemi špatně (rozuměj: prolezlé levičáctvím), jak nás Evropská unie den za dnem okrádá o naše nejzákladnější svobody, jak moc držíte Václavu Klausovi pěsti v jeho válce proti oteplovačům a jak je Evropa ohrožena islámskou imigrací.

Na závěr si dovolím poznámku... Tento článek nelze samozřejmě považovat za nějakou konceptuálně propracovanou kritiku konzervativně-neoliberálního diskurzu. Občas mám ale pocit, že lidé napravo uvažují přesně takhle. Sám jsem si "pravicovým" obdobím prošel na vysoké škole. Tím, že jsem se v posledních semestrech studia setkal s jinými myšlenkami, u mě ale došlo k radikální změně názorů. Nepovažuju se sice za kdovíjakého levičáka, přesto mi ale spousta myšlenek z levé části spektra přijde zajímavá a inspirující. Zároveň považuju za zajímavé, jak si pravicově smýšlející stěžují na to, že žijí v době ovládané levicovým smýšlením, zatímco příznivci levice jsou přesně opačného názoru.