Kdyby nebylo Února 48, možná by…
Diskutovat o tom, co by se stalo, kdyby XY, nemá v dějepise valného smyslu. Co se stalo, nemůže se odestát. Debaty o tom, jak by se naše historie vyvíjela, kdyby se určité události nestaly nebo staly jinak, jsou víceméně básněním o neuskutečněných snech. Pojďme ale chvilku básnit a snít. Třeba o tom, co by bylo, kdyby nebylo Února 48.
Kdyby nebylo Února, poválečné Československo by se pravděpodobně rozvíjelo demokratickým způsobem a pokračovalo by v prvorepublikových tradicích. Možná by se rozvinula vyspělá občanská společnost jako protiváha suché, instrumentální moci. Možná by lidé, zvyklí žít v demokracii, dokázali své vlastní záležitosti spravovat lépe než dnes.
Možná by naše víceméně tržní hospodářství bylo konkurenceschopnější než těžkopádná plánovaná ekonomika pětiletek, provázená nedostatky a přebytky. Nebylo by třeba nic privatizovat, podniky by patřily původním vlastníkům, které by nikdo neokradl o majetek. To by možná vedlo k přirozené úctě k soukromému vlastnictví. Možná by naše HDP na hlavu bylo srovnatelné se západními státy. Možná bychom neřešili, kolik firem za posledních dvacet let zkrachovalo. Možná by to teď byly naše firmy, které by si otevíraly filiálky ve východních zemích, zatímco by se naše ekonomika přeorientovávala na služby místo výroby. Možná by ty naše zpropadené platy nebyly třikrát nižší než v Německu, které se po dvou zničujících válečných porážkách dokázalo znovu vyškrábat na evropskou špičku, zatímco vítězné Československo nastoupilo cestu úpadku.
Možná by náš vzdělávací systém byl konkurenceschopnější a méně zkostnatělý. Možná by české školství nebylo zatíženo 40 lety politizace. Možná by to bylo Česko (nebo Československo), kam by mladí lidé nejen z východu přijížděli pracovat v nesrovnatelně lepších podmínkách.
Možná bychom se vyhnuli otřesům, při kterých řada lidí, často přeorientované komunistické kádry, získala dojem, že s demokracií je všechno dovoleno. Že lze bez zodpovědnosti páchat cokoliv a vysmívat se státu, který je příliš slabý a nevyzrálý, aby dokázal vymáhat právo.
Možná bychom se naučili dělat věci pořádně. Uvědomili bychom si, že nestačí předstírat práci, když stejně dostaneme zaplaceno. Možná by nám došlo, že děravé a záplatované silnice z litého asfaltu nejsou ono. Možná by nejen Čeladná, ale téměř každá česká vesnice vypadala, jak snil Václav Klaus po Sametové revoluci. Možná by podnikatelé měli vůli nabízet daleko kvalitnější služby. Poptávka by je k tomu dotlačila.
Možná bychom si nikdy nezvykli nechat si všechno líbit. Možná bychom vůbec neřešili problém rozdílné kvality potravin, ale v obchodech bychom si mohli koupit řekněme poctivý salám za cenu dnešní mletiny z kdovíčeho. Možná bychom nevařili s Babicou a Hruškou, protože takoví mistři náhražek by prostě neměli šanci. Věděli bychom, že chtít kvalitu namísto produktů pětiletek není nic špatného.
Možná bychom se k sobě chovali jinak. Možná bychom si méně záviděli a více si uvědomovali, že nám úspěch nespadne do klína a že státní orgány nejsou povinny nám vše zajistit. Že pokud se chci mít lépe, musím pro něj něco udělat. Že nikdo není povinen mě přijmout do zaměstnání a přidělit mi byt. Že plná zaměstnanost neznamená automaticky blahobyt a že pokud se někdo má lépe, nemusí to být zloděj.
Možná bychom měli silnější vlastenecké cítění. I po stigmatu mnichovské zrady bychom se možná naučili vyvěšovat státní vlajky i jindy než při hokejovém mistrovství světa, protože bychom nevěděli, jaké to je šaškovat s prapory na státem organizovaných manifestacích.
Možná by národ, nezatížený čtyřiceti lety demagogie, ponižování a úpadku, byl daleko opatrnější, koho volí. Možná by zemědělští oligarchové neměli šanci aspirovat na funkci hlavy výkonné moci. Možná by prezidentem této země nebyla ztělesněná definice ostudy obklopená panoptikem směšných lokajů, protože takový politik by si u vyspělého národa s demokratickou tradicí neškrtl.
Možná bychom měli svou viditelnou muslimskou menšinu. Na západě to tak chodí. Možná by hlava současné české populistické scény zůstala u soukromého podnikání a nekompenzovala si xenofobií komplex ze svého vlastního napůl cizího původu. Možná bychom nedělali scény z toho, že žena v autobuse, která nikomu neubližuje, má na hlavě šátek, a naši místostarostové by nevolali policejní hlídky, aby legitimovaly cizince černé pleti. Vůbec by nám to nepřišlo na mysl. Možná bychom ale také měli za sebou první islamistický útok. Nic takového si nepřeju. Situace v Evropě a ve světě tomu bohužel nahrává. O to větší by to pro nás představovalo výzvu, abychom se drželi demokratických principů a nepodlehli vábničkám populistů.
Možná bychom nemuseli pořádat referenda o vstupu do Evropské unie, protože bychom možná byli její součástí od začátku. Možná bychom netrpěli komplexem chudého příbuzného, který se konečně vyškrábal do elitního klubu, aby se zděšením zjistil, že mu ten klub nebude jen dávat, ale taky po něm něco bude chtít. Kdo ví, možná bychom si jako Švýcarsko nebo Norsko mohli dovolit nebýt členem EU vůbec.
Možná bychom cítili větší sepětí s civilizačním okruhem, kam patříme už tisíc let. Možná by to u nás přátelé a agenti mocnosti, která vyměnila komunismus za oligarchický kapitalismus, měli daleko těžší. Společnost, která se naučila kriticky uvažovat, by je dokázala včas prokouknout. Možná bychom si nehráli na chytráky, poučující mnohem vyspělejší státy, ač bychom se sami měli starat o to, abychom se je snažili kulturně, demokraticky a lidsky dohnat.
Stačí. Je to naivní básnění o snu, který se neuskutečnil. Samotný Únor 48 je událost, která má své hlubší a starší příčiny, a kdybychom to měli celé uchopit důsledně přes volby v roce 1946, Marshallův plán a Benešovy dekrety o znárodnění, utopili bychom se ve změti nerealistických kondicionálů. Proč jsem tedy vůbec věnoval čas tomuhle článku?
Uvažovat o tom, co by kdyby, je zajímavé a pomáhá to lépe uchopit některé souvislosti. Zároveň je při dnešním výročí vhodné vzpomenout, o co nás komunisté ve čtyřicátých letech připravili. Nejsem natolik naivní, abych si myslel, že nás kapitalismus spasí (často je to bohužel naopak) a že lze komunistům přičíst pomalu i povodně. A taky si nemyslím, že vše na západě je nutně lepší jen proto, že je to na západě. Považuju ale za důležité poukázat na to, že ti z politické scény, kteří na negaci současnosti stavějí svou kampaň a nezapomenou všechny nedostatky demokracie patřičně zdůraznit, jsou jimi sami ať už přímo, nebo nepřímo vinni.
Tak se nebojme básnit a snít. Některé sny jsou hezké.
Napsáno v den 49. výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy
Michal Ledwoń
Přepisujme ruská a ukrajinská jména česky, ne anglicky!
Válka na Ukrajině se do naší všednodenní zkušenosti valí z médií i sociálních sítí. Mám v té souvislosti takovou jednu malou prosbu...
Michal Ledwoń
Creepypasta: Připoutejte se
Druhou (a zatím poslední) creepypastou z mé vlastní dílny je Připoutejte se. Válela se mi na disku už nějakou dobu a teprve před pár dny jsem ji zveřejnil na creepypasta.wikia.com. Tohle je její český překlad.
Michal Ledwoń
Creepypasta: Druhá tvář lásky
Je to už pět let, co jsem na svém blogu naposledy zveřejnil český překlad nějaké creepypasty. Chtěl bych na tradici navázat – tentokrát překladem jedné ze svých vlastních creepypast: Druhé tváře lásky.
Michal Ledwoń
Opravdu je Karviná tak špatné místo k životu?
Občas médii proběhne zpráva o kvalitě života napříč Českem. Karviná se v nich pravidelně objevuje na posledních příčkách. Jak takové statistiky vnímá místní? A jak se v Karviné žije doopravdy?
Michal Ledwoń
Sex v seriálu z Tolkienova světa? Proč ne, ale opatrně
Médii proběhla zpráva, která vyvolala debatu mezi čtenáři fantasy. Autoři nového seriálu z prostředí Tolkiena světa, který natáčí Amazon, hledají komparz pro „nahé“ scény.
Michal Ledwoń
Černý den české internetové subkultury. Končí fejkový Ovčáček a CaryMaryFuck
Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje 2018 se zapíše černým písmem do dějin českého internetu. Ne že by se stalo něco kdovíjak zásadního či snad katastrofálního.
Michal Ledwoń
Jak mi Miloš Zeman pomohl najít smysl života
27. ledna 2018 byl v druhém kole přímé volby zvolen prezidentem republiky znovu Miloš Zeman. Jeho vítězství bych chtěl využít k zamyšlení a malé osobní zpovědi.
Michal Ledwoń
Foglar Movies: české komiksové universum
„Pro začátek bych ale bral klasiku, to znamená Mádla jako Rikitana, Geislerovou jako Podkovu, Cina by moh bejt Velkej Vont a Trojan starej Mažňák. Duška bych nechal zahrát starou Jeremiášku, to je taky taková alternativní bytost.“
Michal Ledwoń
Synonyma stavu opilosti
Čeština je nesmírně pružným jazykem, pokud jde o nalézání a vytváření synonym. Obzvlášť, pokud jde o synonyma vyjadřující oblíbené činnosti. U Čechů je jednou z takových činností tradičně i popíjení alkoholu.
Michal Ledwoń
Český distributor radí: Jak zkazit název filmu
Několik odstavců o politice českých distributorů, příšerných distribučních názvech a důvodech, které se za nimi skrývají.
Michal Ledwoń
Opravdu pravdoláskaři „pohrdají vlastním národem“?
Hned ze začátku se musím vyznat ze smrtelného hříchu: Jsem pravdoláskař, respektive nejspíš naplňuji definici onoho půvabného pojmu, který jsem si nevymyslel, ale který moji názoroví oponenti používají dnes a denně.
Michal Ledwoń
Jak se učí v multikulturním Londýně aneb Učitel angličtiny poprvé v Anglii
Uplynulý týden jsem měl fantastickou příležitost sledovat výuku na Ilford County High School ve východním Londýně v rámci projektu OPVK Výzva 56.
Michal Ledwoń
Creepypasta: O Sáře už nemluvíme
Pojmem creepypasta se v internetovém slangu myslí příběh, nejčastěji hororový, který si lidé předávají po síti (odvozeno od copy & paste – zkopírovat a vložit).
Michal Ledwoń
Creepypasta: Čas jít na kutě
Pojmem creepypasta se v internetovém slangu myslí příběh, nejčastěji hororový, který si lidé předávají po síti (odvozeno od copy & paste – zkopírovat a vložit).
Michal Ledwoń
Velká Písmena v Názvech a předponismy: Dva hříchy současné češtiny
Jazyk je dynamický organismus, který se vyvíjí. To, co včera platilo jako standard, už zítra může být úplně jinak.
Michal Ledwoń
Creepypasta: Dům bez konce
Pojmem creepypasta se v internetovém slangu myslí příběh, nejčastěji hororový, který si lidé předávají po síti (odvozeno od copy & paste – zkopírovat a vložit). Zřejmě největší sbírku takových příběhů naleznete na Creepypasta Wiki.
Michal Ledwoń
Legendární Svatba Jiřího Káry: Kdo je kdo a krátké zamyšlení
Svatba Jiřího Káry nepatří mezi nejsledovanější a nejoblíbenější, bezesporu ale mezi nejkultovnější videa českého YouTube. Na několikaminutovém záznamu se před zraky diváků odehrává něco, co by dokázal sepsat snad jen Émile Zola v
Michal Ledwoń
Blog.iDNES.cz šlápl s novým vzhledem vedle
Až donedávna jsem se považoval za přizpůsobivého člověka, pokud jde o grafická rozhraní. Mé nadšení pro novinky začalo vyprchávat poté, co Google prakticky zlikvidoval funkčnost YouTube. A s přechodem blog.iDNES.cz na nový vzhled
Michal Ledwoń
Přestaňme už konečně republikovat!
„Sjely se týmy z celé republiky.“ „Po celé republice bylo slunečné počasí.“ „Jsem mimo republiku.“ Nepřipadá vám zvláštní, že když hovoříme o své vlastní zemi, zdráháme se použít její skutečný název?
Michal Ledwoń
Proč hraju mariáš (a nehraju poker)
V posledních týdnech a měsících jsem propadl mariáši. Nic na tom nemění ani to, že si ho ve svém okolí nemám vlastně s kým zahrát.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 69
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3911x