Jméno Tommy Wiseau je v našich končinách stále poměrně neznámé. V USA se však jedná o profláklou personu, která se proslavila díky něčemu, co by si nikdo soudný za rámeček nedal – natočila jeden z nejhorších filmů všech dob: The Room.
Entertainment Weekly
The Room vyprodává půlnoční projekce, kde ortodoxní fanoušci házejí na plátno plastové lžíce (zasvěcenci chápou). Díky bizarně milému boření téměř všeho, co dělá dobrý film dobrým filmem, se tento spektákl stal doslova lahůdkou pro milovníky absolutního filmového braku. Scénář nefunguje, podzápletky jsou trestuhodně nerozvinuty, dialogy se opakují, scény nemají nejmenší smysl, postavy střídají herce. Nad tím vším stojí režisér, producent, scenárista a hlavní herec Tommy Wiseau, který si celý tento zvrhlý projekt vysnil a vytáhl až z paty.
Tommyho Wiseau obklopuje rouška (nebo spíš pořádná duchna) tajemství. Nikdo neví, odkud se tento jedinec s bizarním přízvukem a vizáží mimózního stárnoucího rockera vůbec vzal. Nikdo netuší, kolik je mu let, kde prožil mládí a kde sehnal pohádkové bohatství, které pak investoval do svého zvráceného veledíla. Tajnůstkářský Wiseau o svém soukromí hovoří jen velmi neochotně, prakticky vůbec. Každý fanoušek The Room tak musí nutně ocenit publikaci The Disaster Artist: My Life inside The Room, the Greatest Bad Movie Ever Made, kterou sepsal herec, Wiseauův přítel a spolupracovník Greg Sestero (v The Room ztvárnil postavu Marka) spolu s novinářem Tomem Bissellem.
Sestero se v knize věnuje své vlastní herecké kariéře (castingy, komparz, menší role), přátelství s Tommym Wiseau, natáčení The Room a některým odhalením z Wiseauova soukromí. Sedmnáct kapitol je na přeskáčku rozděleno mezi vyprávění ze Sesterova života před rokem 2002, kdy se The Room natáčelo, a popis samotného natáčení, který je plný neuvěřitelných historek a který tím spíš vyvolává otázky, jak něco takového vůbec mohlo vzniknout. Čtenář se tak může dozvědět o tom, jak Tommy dojížděl permanentně pozdě na natáčení (a jaké měl k tomu nejspíš důvody), jak si v improvizovaném studiu postavil vlastní koupelnu, jak si nebyl schopen ani po desítkách zkažených záběrů zapamatovat text, jak ponižoval natáčecí štáb i herce a s jakými šílenými nápady častoval Sandyho Schklaira, který by se dal s klidným svědomím považovat za skutečného režiséra The Room (což ovšem Wiseau rezolutně odmítá).
Tommy Wiseau je vykreslen jako neskutečně chaotická bytost, snílek a vizionář bez jakékoliv soudnosti, osamělý patron toužící po skutečném přátelství, ale také jako sedmilhář a manipulátor. Právě pasáže, ve kterých Sestero líčí, jak jej Tommy nechal bydlet ve vlastním losangeleském bytě a pak se na něj naštval za to, že si dovolil najít i jiné přátele, vystihuje Wiseauovu psyché daleko lépe než stovka rozhovorů a besed s fanoušky na půlnočních projekcích. Tommy Wiseau je v Sesterově a Bissellově podání v podstatě vylíčen jako tragikomická figurka, se kterou se život nemazlil a která se nenechá připravit o ten malý kousek štěstí, který se jí podařilo nalézt.
Co se týče odhalení Wiseauovy tajemné minulosti, Sesterovi se z něj podařilo vydolovat jakousi kostru životního příběhu, kterou je ale v kontextu Tommyho příliš bujné fantazie nutno brát s rezervou. Mladý Wiseau utekl zpoza železné opony do Francie a odtud do USA, kde později v San Francisku vybudoval prosperující obchod s oděvy. Detaily o Tommyho místě narození nejsou známy, ale soudě podle jeho katolického vyznání, zdevastování domovského města za druhé světové války a přezdívky „Johnny Americanski (Amerykański?)“, kterou si vysloužil za obdiv k americké kultuře, je pro mě nejžhavějším kandidátem komunistické Polsko.
Ke knize je připojeno i několik fotografií, kterým v mnoha případech bohužel schází barva. Mezi nimi zaujmou hledače senzací především dvě fotky Tommyho Wiseau s krátkými a neobarvenými vlasy, jedna z nich z konce 70. let.
Z pohledu zvláštního přátelství mezi Sesterem a Wiseau je publikace knihy plné takových pikantností opravdu na pováženou. Domnívám se ale, že Tommy Wiseau, žijící ve svém vlastním podivném světě, ji snad ani není schopný číst „normálníma“ očima. Zároveň je snad i dobře, že se nepodařilo odhalit veškerá tajemství obklopující tohohle nezemského jedince, neboť pro udržení atraktivity je určité mystérium prostě nutné – tím se ostatně řídil v našem prostředí i Jaroslav Foglar, když psal Rychlé šípy.
Knihu tedy lze rozhodně doporučit všem zapáleným fanouškům Wiseauova nezávislého braku – dalo by se říct, že se jedná o průvodce po šíleném světě, kterého prostě musíte mít doma. Pokud jste film dosud neviděli, rozhodně s přečtením The Disaster Artist počkejte až po jeho několikanásobném zhlédnutí.
Sestero, G., Bissell, T. The Disaster Artist: My Life inside The Room, the Greatest Bad Movie Ever Made. New York: Simon & Schuster, 2013. 272 s.
