Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kdyby nebylo Února 48, možná by…

21. 08. 2017 16:03:37
Možná bychom nedělali scény z toho, že žena v autobuse, která nikomu neubližuje, má na hlavě šátek, a naši místostarostové by nevolali policejní hlídky, aby legitimovaly cizince černé pleti.

Diskutovat o tom, co by se stalo, kdyby XY, nemá v dějepise valného smyslu. Co se stalo, nemůže se odestát. Debaty o tom, jak by se naše historie vyvíjela, kdyby se určité události nestaly nebo staly jinak, jsou víceméně básněním o neuskutečněných snech. Pojďme ale chvilku básnit a snít. Třeba o tom, co by bylo, kdyby nebylo Února 48.

Kdyby nebylo Února, poválečné Československo by se pravděpodobně rozvíjelo demokratickým způsobem a pokračovalo by v prvorepublikových tradicích. Možná by se rozvinula vyspělá občanská společnost jako protiváha suché, instrumentální moci. Možná by lidé, zvyklí žít v demokracii, dokázali své vlastní záležitosti spravovat lépe než dnes.

Možná by naše víceméně tržní hospodářství bylo konkurenceschopnější než těžkopádná plánovaná ekonomika pětiletek, provázená nedostatky a přebytky. Nebylo by třeba nic privatizovat, podniky by patřily původním vlastníkům, které by nikdo neokradl o majetek. To by možná vedlo k přirozené úctě k soukromému vlastnictví. Možná by naše HDP na hlavu bylo srovnatelné se západními státy. Možná bychom neřešili, kolik firem za posledních dvacet let zkrachovalo. Možná by to teď byly naše firmy, které by si otevíraly filiálky ve východních zemích, zatímco by se naše ekonomika přeorientovávala na služby místo výroby. Možná by ty naše zpropadené platy nebyly třikrát nižší než v Německu, které se po dvou zničujících válečných porážkách dokázalo znovu vyškrábat na evropskou špičku, zatímco vítězné Československo nastoupilo cestu úpadku.

Možná by náš vzdělávací systém byl konkurenceschopnější a méně zkostnatělý. Možná by české školství nebylo zatíženo 40 lety politizace. Možná by to bylo Česko (nebo Československo), kam by mladí lidé nejen z východu přijížděli pracovat v nesrovnatelně lepších podmínkách.

Možná bychom se vyhnuli otřesům, při kterých řada lidí, často přeorientované komunistické kádry, získala dojem, že s demokracií je všechno dovoleno. Že lze bez zodpovědnosti páchat cokoliv a vysmívat se státu, který je příliš slabý a nevyzrálý, aby dokázal vymáhat právo.

Možná bychom se naučili dělat věci pořádně. Uvědomili bychom si, že nestačí předstírat práci, když stejně dostaneme zaplaceno. Možná by nám došlo, že děravé a záplatované silnice z litého asfaltu nejsou ono. Možná by nejen Čeladná, ale téměř každá česká vesnice vypadala, jak snil Václav Klaus po Sametové revoluci. Možná by podnikatelé měli vůli nabízet daleko kvalitnější služby. Poptávka by je k tomu dotlačila.

Možná bychom si nikdy nezvykli nechat si všechno líbit. Možná bychom vůbec neřešili problém rozdílné kvality potravin, ale v obchodech bychom si mohli koupit řekněme poctivý salám za cenu dnešní mletiny z kdovíčeho. Možná bychom nevařili s Babicou a Hruškou, protože takoví mistři náhražek by prostě neměli šanci. Věděli bychom, že chtít kvalitu namísto produktů pětiletek není nic špatného.

Možná bychom se k sobě chovali jinak. Možná bychom si méně záviděli a více si uvědomovali, že nám úspěch nespadne do klína a že státní orgány nejsou povinny nám vše zajistit. Že pokud se chci mít lépe, musím pro něj něco udělat. Že nikdo není povinen mě přijmout do zaměstnání a přidělit mi byt. Že plná zaměstnanost neznamená automaticky blahobyt a že pokud se někdo má lépe, nemusí to být zloděj.

Možná bychom měli silnější vlastenecké cítění. I po stigmatu mnichovské zrady bychom se možná naučili vyvěšovat státní vlajky i jindy než při hokejovém mistrovství světa, protože bychom nevěděli, jaké to je šaškovat s prapory na státem organizovaných manifestacích.

Možná by národ, nezatížený čtyřiceti lety demagogie, ponižování a úpadku, byl daleko opatrnější, koho volí. Možná by zemědělští oligarchové neměli šanci aspirovat na funkci hlavy výkonné moci. Možná by prezidentem této země nebyla ztělesněná definice ostudy obklopená panoptikem směšných lokajů, protože takový politik by si u vyspělého národa s demokratickou tradicí neškrtl.

Možná bychom měli svou viditelnou muslimskou menšinu. Na západě to tak chodí. Možná by hlava současné české populistické scény zůstala u soukromého podnikání a nekompenzovala si xenofobií komplex ze svého vlastního napůl cizího původu. Možná bychom nedělali scény z toho, že žena v autobuse, která nikomu neubližuje, má na hlavě šátek, a naši místostarostové by nevolali policejní hlídky, aby legitimovaly cizince černé pleti. Vůbec by nám to nepřišlo na mysl. Možná bychom ale také měli za sebou první islamistický útok. Nic takového si nepřeju. Situace v Evropě a ve světě tomu bohužel nahrává. O to větší by to pro nás představovalo výzvu, abychom se drželi demokratických principů a nepodlehli vábničkám populistů.

Možná bychom nemuseli pořádat referenda o vstupu do Evropské unie, protože bychom možná byli její součástí od začátku. Možná bychom netrpěli komplexem chudého příbuzného, který se konečně vyškrábal do elitního klubu, aby se zděšením zjistil, že mu ten klub nebude jen dávat, ale taky po něm něco bude chtít. Kdo ví, možná bychom si jako Švýcarsko nebo Norsko mohli dovolit nebýt členem EU vůbec.

Možná bychom cítili větší sepětí s civilizačním okruhem, kam patříme už tisíc let. Možná by to u nás přátelé a agenti mocnosti, která vyměnila komunismus za oligarchický kapitalismus, měli daleko těžší. Společnost, která se naučila kriticky uvažovat, by je dokázala včas prokouknout. Možná bychom si nehráli na chytráky, poučující mnohem vyspělejší státy, ač bychom se sami měli starat o to, abychom se je snažili kulturně, demokraticky a lidsky dohnat.

Stačí. Je to naivní básnění o snu, který se neuskutečnil. Samotný Únor 48 je událost, která má své hlubší a starší příčiny, a kdybychom to měli celé uchopit důsledně přes volby v roce 1946, Marshallův plán a Benešovy dekrety o znárodnění, utopili bychom se ve změti nerealistických kondicionálů. Proč jsem tedy vůbec věnoval čas tomuhle článku?

Uvažovat o tom, co by kdyby, je zajímavé a pomáhá to lépe uchopit některé souvislosti. Zároveň je při dnešním výročí vhodné vzpomenout, o co nás komunisté ve čtyřicátých letech připravili. Nejsem natolik naivní, abych si myslel, že nás kapitalismus spasí (často je to bohužel naopak) a že lze komunistům přičíst pomalu i povodně. A taky si nemyslím, že vše na západě je nutně lepší jen proto, že je to na západě. Považuju ale za důležité poukázat na to, že ti z politické scény, kteří na negaci současnosti stavějí svou kampaň a nezapomenou všechny nedostatky demokracie patřičně zdůraznit, jsou jimi sami ať už přímo, nebo nepřímo vinni.

Tak se nebojme básnit a snít. Některé sny jsou hezké.

Napsáno v den 49. výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy

Autor: Michal Ledwoń | pondělí 21.8.2017 16:03 | karma článku: 14.46 | přečteno: 687x

Další články blogera

Michal Ledwoń

Foglar Movies: české komiksové universum

„Pro začátek bych ale bral klasiku, to znamená Mádla jako Rikitana, Geislerovou jako Podkovu, Cina by moh bejt Velkej Vont a Trojan starej Mažňák. Duška bych nechal zahrát starou Jeremiášku, to je taky taková alternativní bytost.“

21.1.2017 v 11:26 | Karma článku: 11.14 | Přečteno: 379 | Diskuse

Michal Ledwoń

Synonyma stavu opilosti

Čeština je nesmírně pružným jazykem, pokud jde o nalézání a vytváření synonym. Obzvlášť, pokud jde o synonyma vyjadřující oblíbené činnosti. U Čechů je jednou z takových činností tradičně i popíjení alkoholu.

1.2.2016 v 9:00 | Karma článku: 21.00 | Přečteno: 3721 | Diskuse

Michal Ledwoń

Český distributor radí: Jak zkazit název filmu

Několik odstavců o politice českých distributorů, příšerných distribučních názvech a důvodech, které se za nimi skrývají.

31.1.2016 v 17:42 | Karma článku: 17.49 | Přečteno: 1303 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Ivo Hnilica

Malé politické strany - "octomilky"!

Připíši i něco navíc. V žádném případě, se nenavážím do voličů, kteří odevzdali svůj hlas stranám, které se ucházely o vstup do Poslanecké sněmovny. Jenom to trochu okomentuji. Ale předtím zabrousím do “starých” časů.

19.11.2017 v 17:38 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 477 | Diskuse

Jitka Mikysková

Obnoví Rusko své bývalé vojenské zahraniční základny ze sovětské éry?

Rada federace počátkem listopadu na svém jednání oživila staronový plán na obnovu bývalých ruských základen na Kubě a ve Vietnamu. Ambiciózním plánem na obnovu některých základen v zahraničí se Rusko více zaobírá

19.11.2017 v 16:59 | Karma článku: 15.31 | Přečteno: 487 | Diskuse

Lukáš Jadrný

Zemana by měl nahradit silný politik, ne akademické želé

Člověk, který má zkušenosti. Člověk, který má jasné názory a reflektuje současné domácí i mezinárodní problémy. Člověk s energií a charismatem. Existuje takový kandidát na prezidenta České republiky?

19.11.2017 v 15:49 | Karma článku: 24.59 | Přečteno: 1123 | Diskuse

Ales Urban

Lepší ČSSD je možná, ale je potřeba změn

Všechno na světě je možné, pokud je k tomu vůle. Bohužel po volbách, které nedopadly příliš dobře, to zatím na nějakou snahu nevypadá.

19.11.2017 v 14:40 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 254 | Diskuse

Jiří Čumpelík

„Modlitba pro Martu,“ pro naše demokraty.

„Ať mír dál zůstává s touto krajinou,“ tyto slova patří především našim představitelům v NATO. Vzájemná pomoc dle článku 5 by měla být vázaná na předchozí schválení samostatných vojenských akcí členských států NATO.

19.11.2017 v 14:33 | Karma článku: 28.48 | Přečteno: 922 | Diskuse
Počet článků 62 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2753

Středoškolský učitel angličtiny a společenských věd. Taky amatérský muzikant a filmový nadšenec, překladatel trailerů, vlastenec a rumunofil.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.