Výtka - vůbec jste nezahrnul řadové členy politických stran. I ti jsou aktivní, a to tím, že vstoupili do strany, ale zároveň se mohou podílet na moci a současně být v opozici vůči vládnoucí garnituře. Vašemu krátkému textu současně vytýkám to, že za veřejné mínění považujete pouze opozici vůči vládnoucí garnituře, ať jen verbální, tak i aktivní, a pouze za nejvyšší stupeň považujete, pokud je tato opozice schopna konstruktivně spolupracovat s vládnoucí mocí. Ale co ti, kteří se na moci nepodílejí, a přesto jsou aktivní (od 2. až do 7. stupně), nicméně ve shodě s vládnoucí mocí? To není veřejné mínění? A konkrétně: co když je starosta tak úspěšný, že je populární a je plno lidí, kteří aktivně pracují pro něj a plno dalších, kteří s ním souhlasí a volí ho?

Díky za připomínky.

Tento článek považuje moc a veřejné mínění za protiklady. Z takového hlediska by se ti, kteří moc nedrží a nejsou v rozporu s mocí, dali považovat pouze za její prodlouženou paži, ale k samotné moci se neřadí. Jsem na vážkách, co s tím, ale myslím, že Habermas by je z politické veřejnosti nevyloučil. Do jisté míry jsou i její nutnou součástí. Takže ano, je to veřejné mínění.